Čas v baroku a dnes

Petra Oulíková, Pavel Cejnar, Josef Pleskot
pondělí 30. března v 18:00 hodin – ODLOŽENO
Klementinum

sraz v šatnách Národní knihovny v Klementinu

 

Matematický a Hudební sál Klementina
prohlídka s PhDr. Petrou Oulíkovou, Ph.D.

Prof. Pavel Cejnar: Fyzika času
sakristie kostela Nejsvětějšího Salvátora

Čas je jedním z největších mystérií fyziky. Pro jeho měření byla
sestrojena ta nejdůmyslnější zařízení – od kyvadel až k atomovým
hodinám. Samotná povaha času nám ale zůstává skryta. Hlavní otázka
zní: proč vlastně plyne?

Na závěr večera se s Josefem Pleskotem vydáme do nočního chrámu k salvátorskému kyvadlu.

 

Z důvodu omezené kapacity prohlídky v Klementinu prosíme o předchozí registraci na: info@farnostsalvator.cz nebo na telefonu 222 221 339.

 

Petra Oulíková (* 1970) vyučuje na Ústavu dějin křesťanského umění na KTF UK v Praze. Specializuje se na barokní umění v Čechách a v Evropě a na umění jezuitského řádu a jeho ikonografii. Je autorkou monografie „Klementinum“ (2019).

Pavel Cejnar (* 1964) je profesorem na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze. Teoretický výzkum struktury atomových jader jej dovedl k obecnějšímu zkoumání nevšedních vlastností hmoty na kvantové úrovni. V současnosti se zabývá fyzikou kvantových kritických jevů, kvantového chaosu a kvantové provázanosti. Své nadšení pro fyziku sdílí také při popularizačních přednáškách pro širší veřejnost.

Architekt Josef Pleskot (* 1952) od roku 1991 vede vlastní architektonickou kancelář AP atelier. Mezi jeho nejvýznamnější realizace patří rekonstrukce Lvího dvora a průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě, ústředí ČSOB v Praze – Radlicích, revitalizace Zámeckého návrší v Litomyšli, postupná obnova průmyslového areálu Vítkovických železáren v Ostravě nebo revitalizace Dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze.

 

Popelec umělců 2020

XXV. Popelec umělců
Akademický kostel Nejsvětějšího Salvátora
Popeleční středa 26. února 2020

 

Popelec umělců – setkání, které se poprvé uskutečnilo v roce 1996 ve studentském kostele Nejsvětějšího Salvátora a v divadle Na zábradlí, navazuje na západoevropskou tradici vzniklou před sto lety v Paříži při bohoslužbách za umělce padlé během první světové války. Také u nás je Popelec umělců příležitostí k setkání umělců různých oborů, směrů a generací, k meditativnímu zastavení a k dialogu mezi světem umění a světem víry. Setkání se koná na Popeleční středu, kterou začíná postní doba.

 

17.30 Reynek / Slova a obrazy z Petrkova.
Scénická meditace Lucie Trmíkové, Martina Dohnala a Bohdana Holomíčka v režii Jana Nebeského. Koná se v sakristii. Vstup z nádvoří Klementina od 17:10h

Reynek / Slova a obrazy z Petrkova
Tato poetická performance divadelního spolku JEDL, propojující slovo, hudbu a obraz, vznikla z čistého přátelství.
Bohdan Holomíček – dokumentární fotograf, věrně zachycoval chvíle v Petrkově při jeho návštěvách. Všechny portréty i grafiky při představení jsou zachycené jeho okem.
Lucie Trmíková – herečka a scenáristka, byla taktéž vítaným hostem v Petrkově, a to společně se svým manželem, režisérem Janem Nebeským. Otevírá Reynkův svět slovem a písněmi.
Martin Dohnal – skladatel, herec, dramaturg a klavírista se stará o hudební doprovod s dramatickou esencí.
S verši Bohuslava Reynka se v této performanci snoubí a proplétají úryvky z proroka Izaiáše, Písně písní či texty velkého českého prozaika a Reynkova současníka Jana Čepa.

 

 

19.00 Mše sv. s udílením popelce v kostele Nejsv. Salvátora.
Celebruje a promluví Mons. Tomáš Halík

 

20.30 Uvedení postní intervence Josefa Pleskota – Kyvadlo.
Společně s autorem promluví kurátor Norbert Schmidt.

 

„Do Salvátorského kyvadla lze vkládat velké množství asociací, podobenství, symbolů… Jeden jeho vysoce senzitivní význam jsem ale objevil a pochopil až v okamžiku, kdy bylo zapotřebí kyvadlo rozpohybovat. Impulz vnášený člověkem do kyvadlové soustavy přes tyč musí být naprosto přesně zkoordinovaný. Jakákoliv chyba, nervozita těla a jeho pohybu se totiž přenese do kyvadla a vybudí v něm rozháraný, neladný pohyb.“

Josef Pleskot

 

foto © Petr Neubert

 

Umělecké intervence v akademickém kostele Nejsv. Salvátora v posledních jedenácti letech pravidelně doprovázejí postní dobu. Ukazují, že svět víry a svět moderního umění nejsou nezávislé entity a inspirují k zamyšlení nad smyslem liturgického prostoru, obrazů, slov. Také zvolené období liturgického roku – postní doba – takovému promýšlení přeje. V minulých letech jsme oslovili významné české umělce (Václava Ciglera, Adrienu Šimotovou, Stanislava Kolíbala, Patrika Hábla, Daniela Pitína, Roberta V. Nováka), ale i umělce zahraniční (Christiana Helwinga či Choi Jeonghwu). Jejich současné umělecké vstupy vznikly vždy přesně na míru liturgickému prostoru, a zároveň jej na přesně určenou dobu proměnily. Intervence do liturgického prostoru známého univerzitního kostela si za dobu svého trvání vydobyly respektované místo v českém uměleckém prostředí a staly se tvůrčí laboratoří spolupráce napříč generacemi a uměleckými styly.

 

V pořadí XXV. Popelec umělců
pořádá Akademická farnost Praha
společně s Centrem teologie a umění při KTF UK
.

Produkce: Martin Staněk, kurátor: Norbert Schmidt
Spolupráce na projektu: Veronika Mynaříková
Technická spolupráce: Pavel Šimáček

Letošní Popelec umělců a umělecká intervence vznikly
za podpory Hlavního města Prahy a MČ Prahy 1.
Hlavní sponzor: Excon a.s.

 

   

   

Josef Pleskot – KYVADLO

Akademický kostel Nejsvětějšího Salvátora
Popeleční středa 2020 – Ježíše Krista Krále 2020
uvedení: 26. února 2020 v cca 20:30 hodin
(bohoslužba Popelce umělců začíná v 19:00 hodin)

 

Kyvadlo Josefa Pleskota by v kostele Nejsvětějšího Salvátora mělo zůstat do konce církevního roku, tedy do slavnosti Ježíše Krista Krále, která letos spadá na neděli 22. listopadu 2020. Mysleli jsme si, že všechny chystané doprovodné programy zvládneme nyní na podzim, nicméně druhá vlna koronaviru zatím kazí i tyto plány. Kyvadlo se nicméně stalo symbolem tohoto zvláštního času – Času prázdných kostelů. Více k tomu najdete v nové knize Tomáše Halíka.

 

DO JINÉHO ČASU
Reportáž Petra Volfa v Hospodářských novinách z 20. března 2020 zachycuje poslední neděli – 2. neděli postní – před tím, než i k nám naplno dorazila pandemie a úplně zpřeházela vše, na co jsme byli zvyklí. I kostely se pro setkávání většího počtu lidí uzavřely. U Nejsvětějšího Salvátora jsme se rozhodli, že Pleskotovo Kyvadlo po Velikonocích, jak bylo původně plánováno, demontovat zatím nebudeme. Necháme ho viset bez hnutí v prázdném chrámu. Jsme zvědaví, v jakém novém kontextu se po odeznění Velké nemoci ocitne. Kyvadlo se totiž zastavilo předčasně, vstoupilo do zcela jiného času, než jeho autor původně zamýšlel.

 

Barokní jezuité se nebáli misijních, výtvarných ani vědeckých experimentů. Hnala je touha po poznání stvoření a spáse duší. Pražské Klementinum je toho dodnes zářícím příkladem. Modlitby, teologické a filozofické úvahy provázela odvaha k velkému urbanistickému dílu, na svou dobu výsostně progresivní architektura a umělecká výzdoba, divadlo, hudba a dokonce astronomická věž uprostřed areálu. Kvetla tu bohatá mezinárodní výměna. V samotném kostele Nejsvětějšího Salvátora kázal jak Bohuslav Balbín, tak Antonín Koniáš, hudbu provozoval Jan Dismas Zelenka a Jan Jakub Ryba, ale také tu třeba slavný pražský Španěl Rodrigo Arriaga vedle filosofických systémů promýšlel fyzikální zákony. Při výzkumu zrychlení a zemské gravitace pouštěl kuličky z vysoké lucerny kupole kostela nad křížením a měřil jejich rychlost. Společně s obsáhlou neustále se rozrůstající knihovnou tu již od 17. století vznikalo takzvané matematické muzeum plné nejmodernějších vědeckých přístrojů a technických pomůcek. Ale také tu návštěvníci mohli obdivovat tzv. artificialia, tedy mechanické hříčky, automaty a další kuriozity, jako byla třeba mechanická želva. Profesuru experimentální fyziky jezuité v Klementinu založili již roku 1747. Jezuité a jejich žáci pozorovali hvězdnou oblohu a pohyb Slunce. Diskutovali, stavěli a zdokonalovali sluneční hodiny, různé glóby a modely světa včetně kopernikovského. Dokonce se tu prováděly pokusy s vakuem a elektřinou. Klementinská matematicko-fyzikální laboratoř neměla tehdy u nás obdoby. Vyšla tu první učebnice fyziky v Čechách. Barokní jezuita Valentin Stansel (1621-1705) se v Klementinu například snažil sestavit i perpetuum mobile a, jak dokládají jeho spisy, jistě také v našem kostele snil o tom, že člověk jednou poletí do vesmíru. Jeho pozorování komet a Měsíce si cenil mimo jiné Isaac Newton.

Také do tohoto kontextu vstoupí architekt Josef Pleskot v postní době 2020 svým kinetickým objektem. Kyvadlo zavěsí doprostřed, do centra hlavní lodi, nad hlavy návštěvníků bohoslužeb. Kyvadlová soustava zpřítomní čas, rytmus a trvání, ale zdůrazní také nutnost razantního počátečního impulsu, po kterém následuje pomalé doznívání. Západovýchodní pohyb svislé i vodorovné části, která se „zázračně“ nevychýlí ze své roviny, na sebe v sakrálním kontextu váže překvapivě velké množství subjektivních asociací. Během postní doby se nad nimi sejdeme s autorem kyvadla a dalšími přizvanými hosty, odborníky z různých odvětví věd a umění, ke společnému přemítání.

Kinetickou soustavu do detailu spočítali, navrhli a sestrojili vynikající inženýři z firmy EXCON. Objekt z klasických materiálů jako je dřevo a kov, nicméně v neuvěřitelných rozměrech a zároveň subtilitě provedení, je tak i poctou technickým dovednostem člověka. Připomeňme, že Josef Pleskot do návrhů architektury rád viditelně integruje krásu a logiku technických konstrukcí. V kostele ji svým kyvadlem dokonce povýší na samostatné existenciální umělecké dílo. A v této souvislosti přece jen naznačme jednu nabízející se významovou rovinu: návštěvník v Pleskotově kinetickém objektu může zahlédnout i zhmotněný otazník nad současným elektronicko-mediálním světem, digitální modernou a její virtuální realitou.

Kyvadlo se bude uvádět do pohybu podle přání autora při liturgii, a to ve chvíli recitace Creda.

Norbert Schmidt, kurátor

 

foto © Petr Neubert

  

Technická zpráva

Kyvadlo je kinetický objekt, který je tvořen svislým dřevěným čtvercovým hranolem o délce 10 m a příčlí z hranolu obdélníkového průřezu délky 12 m. Obě části jsou spojeny ve vrcholu vertikálního prvku kloubově přes dvě boční kuličková ložiska umístěná nad těžištěm horizontálního hranolu. Celá soustava je zavěšena na příčném čepu umístěném 1,75 m od vrcholového čepu opět prostřednictvím bočních kuličkových ložisek. Stabilita celé soustavy, která na první pohled vypadá nevěrohodně, je dána fyzikálním zákonem o rovnováze na páce a podmínkou umístění vrchního kloubu nad těžištěm příčle. Aby se horní příčle pohybovala vodorovně, musí být dokonale vyvážena vzhledem k čepu, na kterém je zavěšena. Vlastní frekvence a tedy doba kyvu kinetické soustavy se ladí polohou čepu na svislém hranolu a hmotností závaží umístěného na jeho spodní části podle vztahu:

kde f je vlastní frekvence kmitání, m hmotnost kinetické soustavy, g tíhové zrychlení, lT vzdálenost mezi těžištěm soustavy a čepem a J je moment setrvačnosti určený k těžišti. Předpokládaná frekvence kmitání je 0,14 Hz, doba jednoho kmitu (tam a zpět) tedy cca 7 s. Díky nízkému tření v ložiskách se očekává dlouhé dokmitávání soustavy.

Kyvadlo je zavěšeno přes čep na vertikálním prvku uprostřed dvojice U-profilů. Ty jsou vedeny napříč kostela a podepřeny na dřevěných kozách, které jsou umístěny na obou protějších galeriích. Do pohybu se kyvadlo uvádí vychýlením ze svislé polohy do boční úvratě břevnem opřeným do kapsy umístěné na spodní části vertikálního trámu. Obsluha bude potřebovat vyvodit sílu odpovídající hmotnosti 40 kg.

Jiří Lahodný, Hana Mesiereurová, Vladimír Janata

 

 

Architekt Josef Pleskot (* 1952) vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, krátce vyučoval na katedře teorie a vývoje architektury. Poté pracoval v Krajském projektovém ústavu. Od roku 1991 vede vlastní architektonickou kancelář AP atelier. Mezi jeho nejvýznamnější realizace patří rekonstrukce Lvího dvora a průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě, ústředí ČSOB v Praze – Radlicích, Vinařství Sonberk v Popicích, revitalizace Zámeckého návrší a Regionálního muzea v Litomyšli, postupná obnova průmyslového areálu Vítkovických železáren v Ostravě nebo revitalizace Dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze. Více informací najdete na www.apatelier.cz.

 

„Do Salvátorského kyvadla lze vkládat velké množství asociací, podobenství, symbolů… Jeden jeho vysoce senzitivní význam jsem ale objevil a pochopil až v okamžiku, kdy bylo zapotřebí kyvadlo rozpohybovat. Impulz vnášený člověkem do kyvadlové soustavy přes tyč musí být naprosto přesně zkoordinovaný. Jakákoliv chyba, nervozita těla a jeho pohybu se totiž přenese do kyvadla a vybudí v něm rozháraný, neladný pohyb.“

Josef Pleskot

 

foto © Petr Neubert

 

VZHLEDEM K AKTUÁLNÍM UDÁLOSTEM JSOU VŠECHNY VELKÉ AKCE V KOSTELE NEJSV. SALVÁTORA ZRUŠENY, TEDY I NEDĚLNÍ KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA KYVADLA. NÁHRADNÍ TERMÍN PROHLÍDKY BUDE ZVEŘEJNĚN, AŽ SE SITUACE VYJASNÍ.

Komentovaná prohlídka intervence s úvodní panelovou diskuzí – za účasti Josefa Pleskota, Vladimíra Janaty, Tomáše Halíka, Petry Oulíkové a Norberta Schmidta – se uskuteční v neděli 15. března 2020 v cca 21:00 hodin, bezprostředně po bohoslužbě, která začíná ve 20:00 hodin.
– ODLOŽENO

Prohlídka Matematického a Hudebního sálu Klementina s následnou přednáškou o současném vědeckém zkoumání času Prof. Pavla Cejnara se uskuteční v pondělí 30. března od 18:00 hodin. Z důvodu omezené kapacity prohlídky v Klementinu prosíme o předchozí registraci na: info@farnostsalvator.cz nebo na telefonu 222 221 339.
– ODLOŽENO

Prohlídku intervence mimo pravidelný program kostela lze domluvit u farní asistentky Sandry Krupičkové: info@farnostsalvator.cz, 222 221 339, 724 367 681

kontakt pro média:
kurátor Norbert Schmidt, tel.: 777 00 50 13, mail: norbertinum@volny.cz

produkce: Martin Staněk
realizace: EXCON, a.s.
truhlářské práce: Truhlářství Mesi – Marek Mesiereur
pomoc při realizaci: Pavel Šimáček

Pořádá Akademická farnost Praha a Centrum teologie a umění při KTF UK.
Letošní uměleckou intervenci podpořilo Hlavní město Praha.
Hlavním sponzorem je EXCON, a.s.

      

          

 

 

Ohlasy a souvislosti:

Připomíná kříž nebo beranidlo: U svatého Salvátora visí 10metrové kyvadlo od Pleskota
BLESK, 27. února 2020

Magdalena Čechlovská: Umění v kostele.
Architekt Pleskot u Salvátora zavěsil obří kyvadlo, doprovází mši
Aktuálně.cz, 29. února 2020

Kyvadlo Josefa Pleskota se u Salvátora dalo do pohybu…
ArtRevue, 1. března 2020

Martina Schneibergová: Fasten-Intervention in Prager Salvatorkirche
Radio Praque Intenational auf Deutsch, 4. března 2020

Magdalena Hrozínková, Kateřina Srbková:
Un pendule géant installé dans une église pragoise jusqu’à Pâques
Radio Prague International en français, 5. března 2020

Alena Scheinostová: Víra jako chvějivý pohyb na kyvadle
Katolický týdeník 10, 3.-9. března 2020, s. 9.

Martin Bedřich: Pleskotovo Kyvadlo
Český rozhlas Vltava, 9. března 2020

Kyvadlo – komentovaná prohlídka – ODLOŽENO
Josef Pleskot, Vladimír Janata, Petra Oulíková a Norbert Schmidt
v neděli 15. března 2020 v cca 21:00 hodin,
bezprostředně po bohoslužbě, která začíná ve 20:00 hodin

Čas v baroku a dnes – ODLOŽENO
Petra Oulíková, Pavel Cejnar, Josef Pleskot
Klementinum, pondělí 30. března v 18:00 hodin

Petr Volf: Kyvadlo architekta Pleskota vytváří
v pražském akademickém kostele mysterium slova, prostoru a rytmu
Hospodářské noviny, Magazín ego!, 20. března 2020

Tomáš Halík: Čas prázdných kostelů
Nakladatelství Lidové noviny, září 2020

Hudební performance při vernisáži
SHINING

fortna, nový foyer a barokní refektář
dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze
(nový vstup na rohu ulic Husova a Jalovcová)

středa 27. listopadu v 19:30 hodin.

MARTIN SKALICKÝ – SHINING

Hudební performance mladých skladatelů z pražské HAMU
pod vedením Jana Trojana.

Bruno Cunha (BR) – klarinet a bluetooth reproduktor
Jan Jirucha – trombon
Patrik Kako (SK) – činel, malý bubínek
Vincenzo Ruggiero (IT) – kytara
Jan Trojan – akordeon, ozvučený plech č. 3
Anna Vtípilová – housle

Filip Boháč OP – uvítání
Norbert Schmidt – uvedení
Martin Skalický – poděkování

 

foto Petr Neubert

 

Při vernisáži SHINING svou zvukovou a hudební vrstvu přidali skladatelé a performeři z pražské HAMU pod vedením Jana Trojana. Stará hudba Silvia Leopolda Weisse, Franca Margoly nebo Benjamina Brittena, posuny interpretací, zvukový otisk a zároveň rozmývání a rozvíjení hudebních ploch do zcela nových konstelací rozezněly nečekanými dálkami starý dům i díla Martina Skalického. Nebo naopak: Skalického díla spolu s prostorem kláštera se na chvíli stala hudební partiturou nekonečného zvukového prostoru.

 

pořadatelé:
platforma Dominikánská 8, Centrum teologie a umění při KTF UK
a Hudební a taneční fakulta v Praze.

Projekt podpořila Městská část Praha 1.




Martin Skalický
Shining

výtvarná intervence v rámci projektu NIKA 7a

nový foyer a barokní refektář
dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze
(nový vstup na rohu ulic Husova a Jalovcová)
listopad 2019 – listopad 2020

INTERVENCE BUDE ZAHÁJENA HUDEBNÍ PERFORMANCÍ
studentů pražské HAMU pod vedením Jana Trojana,
a to VE STŘEDU 27. LISTOPADU 2019 v 19:30 hodin.

HUDEBNÍ PERFORMANCE

 

Rád přiznávám, že prvním impulzem pozvat Martina Skalického do pražského dominikánského kláštera bylo setkání s jeho dílem ve vinohradské Nové galerii a slova Jana H. Vitvara v lednovém Respektu: „Upřímně si nepamatuji, kdy jsem viděl někoho pracovat s křesťanskou ikonografií a vůbec klasickými sochařskými náměty tak originálně. (…) Jeho madony ze starých pyžam, ubrusů a prostěradel jsou geniální – a přestože je v nich hodně ironie, vsadím se, že by nad nimi zaplesal i nejeden návštěvník chrámu nikoli uměleckého, nýbrž duchovního. Zatímco v galerii člověk cítí pokoru ke Skalického řemeslné zručnosti kombinované s mimořádnou nápaditostí, v kostele by cítil pokoru k biblickým postavám, jejichž příběhy díky jeho zpracování rezonují životností, jaká se v tomto kraji (a vlastně i v jiných krajích) jen tak nevidí.“

Do chrámu jsme Martina Skalického nakonec nezavedli. Pozvali jsme ho, aby vstoupil na jeho práh, aby rozehrál vstupní a reprezentativní prostory kláštera, nejednoznačná místa meziprostorů, odkud je z jednoznačného spirituálního přeznačení ještě úniku.

Martin Skalický ve svých dílech převrací smysl formy, která slouží multiplikaci. Jeho nejnovější sochy vznikají sice jako otisky ze silikonovo-sádrových forem sejmutých ze starých uměleckých děl a dalších artefaktů, nicméně výsledkem je pokaždé originál. Skalický používá motivy jako již zmíněnou Madonu nebo také Ukřižovaného, domácí sošky světců, lebku, barokní erb či pyramidu zdobící kdysi palácovou architekturu. Jeden vzor rozpracovává dokonce v celých sériích. Formu starého díla však Martin Skalický používá jako malířské plátno, startovací čáru pro vlastní vyjádření. Jeho způsob práce sériovou výrobu ani neumožňuje. Do sejmutých forem vtlačuje látky různých barev a vzorů. Někdy je vměstná víc, někdy záhyby uvolní. Výsledný tvar, který fixuje polyuretanem, nikdy nemá plně pod kontrolou. Neustále experimentuje.

Podzimní soubor drobných intervencí do sousálí dominikánského kláštera opustí dosud dodržovaný rámec projektu NIKY 7a. Loňská instalace White Star Christiana Helwinga zůstane na svém místě. Martin Skalický naváže na Helwingovu druhou práci v barokním refektáři a vstoupí ještě do vertikálního prostoru nové fortny. U pražských dominikánů se tak Martin Skalický bude pohybovat i v nedávno rekonstruované části kláštera, kde se stírají hranice mezi barokní a zcela současnou architektonickou formou. Vrstvení, otisk, konfrontace s místem a jeho starou výzdobou, vážný i ironický komentář, otázky při odkrývání zapomenutých souvislostí a tvorbě aktuálního celku, posouvání či změny významů, to jsou ve zkratce hlavní témata souboru instalací Shining. Skalický v Dominikánské 8 nevstupuje do muzea, které poskytuje přístřeší dílům, která vypadla ze svého původního prostředí. Jeho umělecké a prostorové konfrontace budou po dobu jednoho roku spoluutvářet atmosféru živého kulturního centra.

Při vernisáži ve středu 27. listopadu svou zvukovou a hudební vrstvu přidají ještě skladatelé a performeři z pražské HAMU pod vedením Jana Trojana. Stará hudba, posuny interpretací, zvukový otisk a zároveň rozmývání a rozvíjení hudebních ploch do zcela nových konstelací přidají další nečekané rozměry starému domu i Skalického dílům.

Norbert Schmidt, kurátor

 

foto Petr Neubert

 

Martin Skalický (* 1976) absolvoval studia na FaVU v ateliéru figurálního sochařství Michala Gabriela. Figuře a především zkoumání její hranice a aktuálních možností skrze volbu materiálů, deformaci tvaru či změnu barevností je Martin Skalický věrný dodnes. České publikum zaujal svými ušitými sochami zpevněnými epoxidem. Práci s textilem, otiskem starých forem a následnou fixaci „měkkých soch“ dovedl v posledních několika letech do osobitého autorského výrazu, který představuje i u pražských dominikánů. Z výstav uveďme Jeden a jedna / Geometrie (společně s Valdimírou Sedlákovou, ND Brno, 2014), Zhmotněný výdech (společně s Pavlem Matyskou, Městská galerie Panský dvůr, Veselí nad Moravou, 2014), Rozzářené noci, temné dny (společně s Michalem Šmeralem, Galerie města Trutnova, 2015) nebo Big Little Big Horn (společně s Jakubem Tomášem, Nová Galerie Praha, 2019). Od 14. listopadu 2019 probíhá výstava Generation Martina Skalického v Místodržitelském paláci Moravské galerie v Brně. (http://www.martin-skalicky.cz/)

 

Prohlídku série intervencí lze domluvit u koordinátorky platformy Dominikánské 8
Hany Lebriez: dominikanska8@op.czz, 721 676 018. Přístupná je jinak v době konání pravidelných programů D8 a také je možné se domluvit přímo na fortně kláštera, která je ve všední dny otevřená od 9:00-12:30 a 14:00-18:30 hodin.

pořadatelé:
platforma Dominikánská 8, Centrum teologie a umění při KTF UK
a Hudební a taneční fakulta v Praze.

Projekt podpořila Městská část Praha 1.




 

Ohlasy a souvislosti:

Jan H. Vitvar: Šťastný František a krotitelka tygrů
Respekt, 29. 11. 2019

Radek Štěpánek a Vojtěch Kučera
OVÁL – večery současné poezie a hudby

nový foyer barokního refektáře
dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze, Jilská 7a
(nový vstup na rohu ulic Husova a Jalovcová)
úterý 19. listopadu 2019 v 19:30 hodin

 

Poetické večery, které vede Anna Beata Háblová, hudebně doprovázejí studenti HAMU
pod vedením Michala Nejtka.

Radek ŠTĚPÁNEK (*1986) narodil se v Prachaticích, žije v Brně a pracuje jako redaktor. Mimo publikaci v různých časopisech a antologiích vydal knihy básní Soudný potok (2010), Přeletět moře nad Bezdreví (2012), Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016), Hic sunt Homines (2018), Eroze (2018) a Tání (2019). Spolu s Vojtěchem Kučerou pořádá od roku 2011 setkání básníků Děkujeme za vaše Básně! v Netolicích a na zámku Kratochvíle.

Vojtěch KUČERA (*1975) vydal tři básnické sbírky, žije v Brně. V letech 1999 až 2003 působil jako šéfredaktor Vendryňského poetického magazínu Weles, který založil v roce 1996 společně s Bogdanem Trojakem. Od roku 2007 se podílí na organizaci a dramaturgii Literární soutěže Františka Halase v Kunštátu, určené mladým básníkům do 29 let věku. Od roku 2011 spoluorganizátor básnických setkání „Děkujeme za Vaše básně!“ na jihočeském zámku Kratochvíle a jeho okolí (společně s Radkem Štěpánkem).

FACEBOOK

Pořádá Dominikánská 8, HAMU a Centrum teologie a umění při KTF UK.

  

Restaurování oltářního obrazu
Proměnění Páně na hoře Tábor II.

návrat restaurovaného obrazu
Akademický kostel Nejsvětějšího Salvátora
prosinec 2018

ZAHÁJENÍ RESTAUROVÁNÍ

 

termín zahájení: 18. dubna 2018
ukončení: 20. prosince 2018
zhotovitel: Ak. mal. Tomáš Berger
grantová podpora: Ministerstvo kultury ČR
příjemce grantu: Arcibiskupství pražské
koordinátor za Diecézní konzervátorské centrum: P. Mgr. Vladimír Kelnar
koordinátor za Akademickou farnost: ThLic. Mgr. Martin Staněk

Autorem hlavního oltářního obrazu z roku 1638 je Jan Jiří Häring, obraz sám je volnou kopií Rafaelova obrazu Proměnění (Transfiguratio), který se dnes nachází ve Vatikánských muzeích. Jedná se o úplně poslední Rafaelův obraz, na kterém pracoval těsně před svou smrtí v roce 1520.  Námětem obrazu je příběh Kristova proměnění na hoře Tábor;  jeho součástí je též scéna uzdravení náměsíčného chlapce, která časově následovala po sestupu z hory.

každou středu mezi 16 a 17h (do konce října)
návštěvy restaurátorského ateliéru v Coloredo-Mansfeldském paláci

Pátek 30. listopadu
přesun obrazu z dílen do kostela a závěrečné retuše v kostele

Neděle 2. prosince
po obou mších možnost prohlídky obrazu v presbytáři

Neděle 9. prosince v cca 21:00 hodin
po mši sv. komentovaná prohlídka S PhDr. Petrou Oulíkovou Ph.D

Neděle 16.12. ve 20:00 hodin
v závěru mše sv. žehnání obrazu v presbytáři (Mons. Tomáš Halík),
v cca 21:00 hodin komentovaná prohlídka (restaurátor ak.mal. Tomáš Berger)

18. prosince
instalace restaurovaného obrazu na hlavní oltář kostela

19. prosince
instalace nového osvětlení

 

oltářní obraz před restaurováním a po restaurování
foto Petr Neubert

 

Raffaelův originál, 1520

 

v restaurátorském ateliéru v srpnu 2018
foto M.Staněk

 

žehnání obrazu 16.12. 2018
foto Martin Staněk

 

z instalace obrazu zpět do oltářní architektury
foto Martin Staněk

 

první mše sv. pod restaurovaným obrazem 18. prosince 2018
foto Martin Staněk

 

Financování:

Grant Ministerstva kultury ve výši 390 000 Kč je třeba doplnit naší  dárcovskou kampaní. U vašich darů poukázaných na účet Akademické farnosti č. 1933882329/0800 uvádějte prosím variabilní symbol 1638. Samotné restaurování vyjde na 565 800 Kč, další náklady vznikly v souvislosti s novým osvětlením obrazu (60 855 Kč) a dalšími nutnými investicemi.

Aktuálně k 21.12. 2018 je k restaurování obrazu shromážděno od jednotlivých dárců celkem 135 788 Kč. V rámci benefičního koncertu se vybralo 1 800 Kč. Celkem jsme tedy díky vám vybrali 137 588 Kč. Aribiskupství pražské nás z rozhodnutí biskupa Zdenka Wasserbauera podpořilo darem ve výši 70 000 Kč.

Děkujeme všem za podporu.

 

Výsledek obrázku pro logo akademická farnost   Výsledek obrázku pro logo ctu uk   Výsledek obrázku pro logo ministerstvo kultury

 

Ohlasy v médiích:

Česká televize: 
Z metropole 29.12. 2018
Z metropole –  22.9.2018
Z metropole – 26.5.2018

K Salvátoru se vrací restaurovaný obraz
aktualne.cz, 16.12. 2018

Restaurovaný oltářní obraz Proměnění Páně se vrátil do kostela Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu
propamatky.info, 31.12. 2018

 

Nový vstup dominikánského kláštera

slavnostní uvedení

barokní refektář
dominikánskéh
o kláštera u Sv. Jiljí v Praze
Dominikánská 8
(nový vstup na rohu ulic Husova a Jalovcová)

čtvrtek 18. října 2018 v 19:30 hodin

 

Vytvoření nového vstupu do kláštera je zásadním krokem k postupné opravě a revitalizaci celého komplexu. Bratři dominikáni nabízí v duchu svého poslání už dlouhou dobu duchovní, vzdělávací a kulturní programy pro širokou veřejnost. Nový vstup je požadavkem i vyjádřením otevřenosti kláštera současnému světu a jeho snaze komunikovat s lidmi naší doby soudobým jazykem.

Otevření nových prostor zahájí liturgické požehnání. O rekonstrukci kláštera promluví její autor architekt Josef Pleskot a nad úlohou současné architektury se zamyslí jeho kolega a přítel Ladislav Lábus.

Následovat bude přednáška předního znalce barokního umění Petra Macka o architektu Václavu Špačkovi, který vtiskl současnou podobu klášternímu kostelu sv. Jiljí a učinil z něho jeden z nejpodivuhodnější barokizovaných interiérů pražských kostelů.

 

Více informací a fotografií Tomáše Součka naleznete
na webu AP atelieru Josefa Pleskota.

 

pořadatelé:
platforma Dominikánská 8 a Centrum teologie a umění při KTF UK

    

Vzpomínkový večer
k poctě profesora Tomáše Valeny

barokní refektář
dominikánskéh
o kláštera u Sv. Jiljí v Praze
Dominikánská 8
(nový vstup na rohu ulic Husova a Jalovcová)

středa 3. dubna 2019 v 18:00 hodin

 

Na tomto večeru si připomeneme osobnost nedávno zesnulého architekta a teoretika architektury Tomáše Valeny, profesora Hochschule für angewandte Wissennschaften v Mnichově, autora řady publikací a spoluautora legendární výstavy Josefa Plečnika na Pražském hradě v roce 1996.

V průběhu večera vystoupí velvyslanec Slovinské republiky v Praze Leon Marc, architekt Josef Pleskot, profesor Jörg Stabenow z Philipps-Universität v Marburgu a rektor UMPRUM Jindřich Vybíral.

V druhé části večera zazní úryvky z knih Tomáše Valeny Vztahy. O vazbě k místu v architektuře (2018) a Cestou za otcem (2019).

Mše svatá se vzpomínkou na prof. Tomáše Valenu se bude konat o den dříve,
a to v úterý 2. dubna 2019 v 18:00 hodin v kostele Nejsvětějšího Salvátora.
Celebrovat bude Mons. Tomáš Halík.

 

 

Prof. Tomáš Valena, foto: Ondřej Němec

 

Pořádá Vysoká škola umělecko průmyslová, Fakulta architektury ČVUT,
Centrum teologie a umění při KTF UK a platforma Dominikánská 8.

 

          

Popelec umělců 2019

akademický kostel Nejsvětějšího Salvátora
středa 6. března 2019

FILMOVÉ OHLÉDNUTÍ

 

17.30 hodin – Lekce kajícnosti
Vokálně klávesové pásmo – výběr z Biblických sonát Johanna Kuhnaua.
Vystoupí: Eva Bublová (varhany a cemballo), Jan Mikušek (zpěv a mluvené slovo)
Koná se v sakristii (kapacita omezena). Vstup z nádvoří Klementina od 17.10

19.00 hodin – Mše sv. s udílením popelce v kostele Nejsv. Salvátora.
Celebruje a promluví Mons. Tomáš Halík.
Na varhany doprovodí Eva Bublová.

20.30 hodin – Uvedení postní intervence Roberta V. Nováka TXT
Společně s autorem promluví kurátor Norbert Schmidt.

 

foto © Petr Neubert

 

 

V pořadí XXIV. Popelec umělců pořádá Akademická farnost Praha společně s Centrem teologie a umění při KTF UK.
Koordinuje Martin Staněk.

„Popelec umělců“ – setkání, které se poprvé uskutečnilo v r. 1996 ve studentském kostele Nejsvětějšího Salvátora a v divadle Na zábradlí, navazuje na západoevropskou tradici vzniklou před devadesáti lety v Paříži při bohoslužbách za umělce padlé během 1. světové války. Také u nás je Popelec umělců příležitostí k setkání umělců různých oborů, směrů a generací, k meditativnímu zastavení a k dialogu mezi světem umění a světem víry. Setkání se koná na Popeleční středu, kterou začíná postní doba.

 

Lekce kajícnosti

Vokálně klávesové pásmo v podání Evy Bublové a Jana Mikuška vstupuje do postní doby nejen s obvykle očekávanou lekcí kajícnosti, ale i s transformací zármutku. Johann Kuhnau tuto proměnu zármutku v radost představuje na příkladu starozákonních postav – Jákoba a krále Chizkijáše.

Sonáta č. 3 vypráví příběh podvedeného Jákoba, jenž má za sedmiletou službu v Lábanově domě dostat za nevěstu Ráchel; je však o svatební noci oklamán a přinucen sloužit dalších 7 let, aby ji skutečně získal.

Sonáta č. 4 líčí smrtelnou úzkost nemocného krále Chizkiáše, jeho vřelé modlitby a úlevnou radost, když jej Hospodin uzdravil. Kuhnau zde používá citaci luteránského chorálu „Ach Herr, mich armen Sünder“ / „O Pane, netrestej mne, ubohého hříšníka, ve svém hněvu“.

Sonáta č. 6 je jedním velkým žalozpěvem u Jákobova úmrtního lože a u jeho hrobu. Prostřední věta líčí cestu, na kterou se ve velkolepém průvodu vydal Jákobův syn Josef s celou rodinou, se všemi egyptskými hodnostáři, s předními faraónovými dvořany i služebnictvem, s vozy a jezdci, aby splnil slib a pohřbil otcovo tělo v kanaánské zemi. Až závěrečná věta přináší úlevu a smíření.

Protagonisté sami říkají: „6. sonáta se nám zdála vyjímečná pro svůj místy až operní výraz, který nám přibližuje, jak asi v minulosti mohla působit hudba pro postní období, během něhož si publikum muselo odpustit oblíbené operní produkce. Sonáty doplňuje Frescobaldiho „Capriccio s pátým hlasem určeným ke zpěvu, nikoli ku hraní“ ze sbírky První kniha capricií (Řím, 1624). Kuhnauovo dílo, v němž slovo hudbě pomáhá a zesiluje její účinek, tak střídá hudba, která vyjadřuje to, na co slova nestačí.“

Životopis Johanna Kuhnaua představuje skladatele nejen jako pouhého Bachova předchůdce v tomášském kostele v Lipsku, ale také jako skutečně renesančního člověka, hudebníka, právníka, znalce mnoha cizích jazyků. Díky svým „biblickým sonátám“ (přesněji Hudební zobrazení několika biblických příběhů) se Kuhnau stal jedním z prvních skladatelů svrchovaně programní hudby. Sonáty vyšly poprvé tiskem r. 1700 v Lipsku a jsou slovy autora určené „varhanám, cembalu a podobným nástrojům“. Každá nese název jednoho starozákonního příběhu, a i každá její věta má nadpis označující právě probíhající děj; místy se poznámky objevují dokonce v průběhu notového zápisu.