Akademický kostel Nejsv. Salvátora u Karlova mostu
14. října – 31. října
vernisáž: neděle 14. října ve 21:00 hodin
‚Dust to Dust‘, ‘空手來空手去’
Choi Jeonghwa odmítá sám sebe definovat jako umělce, ale spíše se vidí jako mediátor, který spojuje umění a lidi. Věří, že umění je estetická reprezentace našeho života a toho, co se děje kolem nás. Odtud plyne i hlavní koncept jeho umění, který tíhne k velice jednoduchému, ale pravdivému poselství o pomíjivosti života. Proto je pro Choi Jeonghwa přirozené, hledat materiál pro své instalace mezi předměty denní spotřeby.
Možná znáte onu starou myšlenku zakladatele jezuitů, sv. Ignáce z Loyoly, který nás povzbuzuje v tom, hledat Boha ve všech věcech na světě, i těch nejmenších. Taková perspektiva může zcela změnit pohled člověka na svět. Tato myšlenka stála mimo jiné i u zrodu celého barokního umění, které se občas nazývalo (někdy zjednodušeně, a někdy i hanlivě) jezuitské umění.
Nepodobá se Ignácova myšlenka tomu, jak Choi Jeonghwa přemýšlí o umění?
Intervence předního jihokorejského umělce do jezuitského kostela Nejsv. Salvátora odpovídá i dvěma důležitým snahám tamní Akademické farnosti: dialogu se současným uměním a dialogu kultur a náboženství. V tomto kostele pracovali přední čeští umělci jako Adriena Šimotová, Václav Cigler, Stanislav Kolíbal, Jindřich Zeithammel či Petr Nikl. Choi Jeonghwa přiřazuje do „virtuální galerie“, která se buduje v paměti zdí tohoto kostela, další silný, tentokrát na první pohled trochu cizokrajný obraz. Oblíbený pražský kostel je také místem, které navštěvují představitelé různých křesťanských církví, ale i muslimů, buddhistů, včetně např. tibetského Dalajlamy.
Co vlastně můžeme očekávat od Krásného života Choi Jeonghwa? Teologickou reflexi interkulturního a mezináboženského dialogu? Nebo je to autorovo svědectví o jeho zkušenosti z barokního prostoru? Anebo jen výbuch čisté radosti, kterou nespoutávají sedimenty naší tradice, stereotypy a předsudky? Není snad právě kostel prostorem, kde lze tuto osvobozující zkušenost prožít?
Vedle toho všechno je tu i otázka: smíme se smát v kostele? Samozřejmě, že ano, ale každý smích má svůj konec. Tak se během svého umístění v kostele změní i dílo Choi Jeonghwa a doprovodí nás tak k svátku Všech svatých a Památce všech věrných zemřelých.
JW Stella & Norbert Schmidt
„Podle mě tyto balónky tvoří jeden celek. Každý jednotlivý balónek – tím vlastně celek – se mění: splaskává, scvrkává se, stárne. Jako člověk. Ten se také mění. Nejdřív je plný síly, života, energie… S postupem času také stárne, scvrkává se, slábne. Připomíná mi to celkovou pomíjivost lidského života.“
Františka, 5. třída, Základní škola sv. Voršily v Praze
Vernisáž se bude konat za účasti autora a kurátorů v neděli 14. října v 21:00 hodin po večerní mši svaté, která začíná v 20:00 hodin.
Instalace je přístupná během každé veřejné akce v kostele (program sledujte zde: www.salvator.farnost.cz), během festivalu TINA B od 17. do 31. října 2012 od Út do Pá od 12:00 do 17:30 hodin.
Pořádá Centrum teologie a umění při KTF UK v Praze, JW Stella Arts Collectives a festival současného umění Tina B. Instalace je součástí většího projektu 우리 [WOO:RI] – The Poetic Intervention, Contemporary Art from Korea in Czech Sanctuaries. Kurátoři: JW Stella & Norbert Schmidt. Spoluorganizátor a hostitel: Akademická farnost u Nejsv. Salvátora, kterou vede Mons. Tomáš Halík. Zvláštní poděkování za obětavou přípravu a realizaci patří Janě Tomáškové a Ondřejovi Fundovi (TINA B).
foto © Martin Staněk
foto © JW Stella Arts Collectives
foto © Petr Neubert