Christian Helwing
White Star

výtvarná intervence v rámci projektu NIKA 7a

nový foyer barokního refektáře
dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze, Jilská 7a
listopad 2018 – listopad 2019

Výtvarná intervence bude zahájena při hudebně výtvarné performance White Star
ve středu 7. listopadu 2018 v 19:30 hodin.

Christian Helwing
White Star

výtvarná intervence v rámci projektu NIKA 7a

nový foyer barokního refektáře
dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze, Jilská 7a
listopad 2018 listopad 2019

Výtvarná intervence bude zahájena při hudebně výtvarné performance White Star
ve středu 7. listopadu 2018 v 19:30 hodin.

 

 

foto © Martin Staněk

 

Christian Helwing (* 1969) studoval umění na vysokých školách v Hannoveru a Brémách, absolvoval v rámci stipendia DAAD pobyt na univerzitě v japonské Hirošimě. V roce 2010 získal rezidenční pobyt v New Yorku. V letech 2011–2013 pracoval jako architekt scénograf pro lotyšský Riga Art Space. Z jeho samostatných prostorových instalací uveďme například projekty EAT., Kunstverein Ruhr, Essen (2009), A crystal lives on, Kunstverein Hannover, Hannover (2010), Sleeping, Pilot Projekt für Kunst, Düsseldorf (2011) Roter Teppich, Stadtgalerie Kiel (2013), Stargate, Arsenals, National Museum of Art, Riga (2014), Center No Center, Haus der Kunst, České Budějovice (2014), Marcks und das Museum, Gerhard-Marcks-Haus, Bremen (2015). V roce 2016 navrh pro Akademický kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze intervenci FREE VISIT. Více informací naleznete na jeho internetových stránkách: http://www.christianhelwing.de

 

pořadatelé:
platforma Dominikánská 8 a Centrum teologie a umění při KTF UK

    

Christian Helwing
White Star

výtvarná intervence v rámci projektu NIKA 7a

nový foyer barokního refektáře
dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze, Jilská 7a
listopad 2018 listopad 2019

Výtvarná intervence bude zahájena při hudebně výtvarné performance White Star
ve středu 7. listopadu 2018 v 19:30 hodin.

 

 

 

foto © Martin Staněk

 

Christian Helwing (* 1969) studoval umění na vysokých školách v Hannoveru a Brémách, absolvoval v rámci stipendia DAAD pobyt na univerzitě v japonské Hirošimě. V roce 2010 získal rezidenční pobyt v New Yorku. V letech 2011–2013 pracoval jako architekt scénograf pro lotyšský Riga Art Space. Z jeho samostatných prostorových instalací uveďme například projekty EAT., Kunstverein Ruhr, Essen (2009), A crystal lives on, Kunstverein Hannover, Hannover (2010), Sleeping, Pilot Projekt für Kunst, Düsseldorf (2011) Roter Teppich, Stadtgalerie Kiel (2013), Stargate, Arsenals, National Museum of Art, Riga (2014), Center No Center, Haus der Kunst, České Budějovice (2014), Marcks und das Museum, Gerhard-Marcks-Haus, Bremen (2015). V roce 2016 navrh pro Akademický kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze intervenci FREE VISIT. Více informací naleznete na jeho internetových stránkách: http://www.christianhelwing.de

 

pořadatelé:
platforma Dominikánská 8 a Centrum teologie a umění při KTF UK

    

Guido Schlimbach
Inspirace zvenčí?

Současné umění v kontextu liturgie a spirituality
Stanice umění svatého Petra v Kolíně nad Rýnem

přednáška s debatou

čtvrtek 1. listopadu 2018 v 19:30 hodin
barokní refektář dominikánského kláštera u Sv. Jiljí
(nový vstup na rohu ulic Husova a Jalovcová)

konsekutivní tlumočení zajištěno

DEUTSCH

Stanici umění svatého Petra v Kolíně nad Rýnem není třeba českému publiku představovat. Tamní práci se současným uměním již několikrát v Praze představoval sám její zakladatel jezuita Friedhelm Mennekes. V češtině dokonce vyšla i jeho kniha Nadšení a pochybnost. Nové umění ve starém kostele (Triáda 2013). Pater Mennekes ale v Kolíně už od roku 2008 nepůsobí, nicméně umělecké intervence pokračují díky malému týmu kurátorů úspěšně dál. Co se za těch posledních deset let stalo? Jak se v mezičase rozvinul výstavní program?  A jak se dnes – navíc ve značně pozměněném společenském kontextu – u sv. Petra přemýšlí o vztahu spirituality, prostoru a umění? Na tyto a mnohé další otázky v přednášce a následné debatě odpoví Guido Schlimbach, který po Pateru Mennekesovi převzal štafetu a už víc jak deset let vede toto světoznámé duchovní místo dialogu současného umění, hudby a liturgie.

 

Berndnaud Smilde, Nimbus Sankt Peter, 2014
Foto: Cassander Eeftinck Schattenkerk.
© Kunst-Station Sankt Peter Köln 2018

 

foto © Petr Neubert

 

Dr. Guido Schlimbach (* 1966) vystudoval katolickou teologii na univerzitách v Bonnu a ve Vídni a také sociální práce na Katolické vysoké škole v Kolíně nad Rýnem. Od roku 1998 pracuje jako tiskový mluvčí u zemské centrály Severního Porýní-Vestfálska pro pomoc lidem postiženým AIDS (Aidshilfe NRW). Od roku 2000 působí také jako teolog a žádaný zprostředkovatel umění. Již několik let umělecky vede Stanici umění svatého Petra v Kolíně nad Rýnem, nicméně působí i jinde jako svobodný kurátor a autor mnoha publikací. Především ve své domovské Stanici umění svatého Petra a také v kolínském arcidiecézním Muzeu umění Kolumba nabízí pravidelné debaty k tématu víry, teologie a umění. V roce 2009 promoval prací o vztahu církve a umění (Für einen lange währenden Augenblick. Die Kunst-Station Sankt Peter Köln im Spannungsfeld von Religion und Kunst, Regensburg 2009) a od roku vyučuje na Institutu církevní hudby na Vysoké škole liturgiky Roberta Schumanna v Düsseldorfu.

 

pořadatelé:
platforma Dominikánská 8 a Centrum teologie a umění při KTF UK

    

 

Guido Schlimbach
Inspiration von außen?

Zeitgenössische Kunst im Kontext von Liturgie und Spiritualität
Kunst-Station Sankt Peter Köln

Vortrag mit Debatte

Donnerstag, 1. November 2018, 19:30 Uhr
Barockes Refektorium des Dominikanerklosters St. Egidius
neuer Eingang an der Ecke der Straßen Husova und Jalovcová
Prag – Altstadt

ČESKY

Die Kunst-Station Sankt Peter Köln muss man dem tschechischen Publikum nicht lange vorstellen. Ihre Arbeit mit zeitgenössischer Kunst hat ihr Begründer, der Jesuit Pater Mennekes, schon mehrmals in Prag vorgestellt. Sein Buch „Begeisterung und Zweifel. Neue Kunst in alter Kirche“  (Triáda 2013) ist sogar in tschechischer Sprache herausgekommen. Pater Mennekes wirkt schon seit 2008 nicht mehr in Köln. Die Kunstinterventionen werden seither von einem Kuratorenteam erfolgreich fortgesetzt. Was ist in den letzten zehn Jahren passiert? Wie entwickelte sich in der Zwischenzeit das Austellungsprogramm? Und wie denkt man heute – in einem ziemlich verändertem gesellschaftlichen Kontext – über das Verhältnis von Spiritualität, Raum und Kunst? Auf diese und andere Fragen wird in der Vorlesung und der anknüpfenden Debatte Guido Schlimbach antworten, der als künstlerischer Leiter der Kunst-Station Sankt Peter die Arbeit von Pater Mennekese übernommen hat und schon mehr als zehn Jahre diesen weltbekannten spirituellen Ort führt, in dem Kunst, Musik und Liturgie aufeinandertreffen.

 

Berndnaud Smilde, Nimbus Sankt Peter, 2014
Foto: Cassander Eeftinck Schattenkerk.
© Kunst-Station Sankt Peter Köln 2018

 

foto © Petr Neubert

 

Dr. Guido Schlimbach (* 1966) studierte katholische Theologie an den Universitäten in Bonn und Wien und Sozialarbeit an der Katholischen Fachhochschule in Köln. Seit 1998 ist er hauptamtlich bei der Aidshilfe NRW als Pressesprecher beschäftig. Seit 2000 arbeitet er freiberuflich als Theologe und gefragter Kunstvermittler. Neben seiner ehrenamtlichen Tätigkeit als künstlerischer Leiter der Kunst-Station Sankt Peter Köln ist er als Kurator von Kunstausstellungen, Referent für Theologie und Kunst sowie als Autor tätig. Insbesondere in der Kunst-Station Sankt Peter und im Kunstmuseum Kolumba in Köln bietet er regelmäßig Gespräche zu Fragen der Kunst an. 2009 promovierte er mit einer Arbeit zum Verhältnis von Kirche und Kunst zum Dr. theol (Für einen lange währenden Augenblick. Die Kunst-Station Sankt Peter Köln im Spannungsfeld von Religion und Kunst, Regensburg 2009). 2011 erfolgte der Lehrauftrag des Institutes für Kirchenmusik an der Robert Schumann Hochschule Düsseldorf für katholische Liturgik.

 

Veranstalter:
platforma Dominikánská 8 a Centrum teologie a umění při KTF UK

    

Restaurování oltářního obrazu
Proměnění Páně na hoře Tábor I.

příprava restaurování – snesení obrazu
Akademický kostel Nejsvětějšího Salvátora

DOKONČENÍ RESTAUROVÁNÍ

 

termín zahájení: 18. dubna 2018
ukončení: podzim 2018
zhotovitel: Ak. mal. Tomáš Berger
grantová podpora: Ministerstvo kultury ČR
příjemce grantu: Arcibiskupství pražské
hlavní koordinátor: Martin Staněk

Mše sv. „na rozloučenou“ s obrazem – neděle 22. dubna 2018 ve 20:00 hodin,
celebruje Mons. Tomáš Halík, barokním hudebním programem doprovodí Robert Hugo
21:00 hodin – setkání u obrazu s historičkou umění PhDr. Petrou Oulíkovou, PhD.
Nerestaurovaný obraz je možné si prohlédnout v presbytáři kostela do neděle 30. dubna vždy v čase bohoslužeb. (AUDIO záznam)

Autorem hlavního oltářního obrazu z roku 1638 je Jan Jiří Häring, obraz sám je volnou kopií Rafaelova obrazu Proměnění (Transfiguratio), který se dnes nachází ve Vatikánských muzeích. Jedná se o úplně poslední Rafaelův obraz, na kterém pracoval těsně před svou smrtí v roce 1520.  Námětem obrazu je příběh Kristova proměnění na hoře Tábor;  jeho součástí je též scéna uzdravení náměsíčného chlapce, která časově následovala po sestupu z hory.

U příležitosti návratu restaurovaného obrazu vznikne malý katalog a proběhne veřejné setkání s odborníky. Též připravujeme dvě návštěvy restaurátorského ateliéru.

Financování:
Grant Ministerstva kultury ve výši 300 000,-Kč je třeba doplnit dárcovskou kampaní.

K tomuto účelu zřizuje Akademická farnost na účtu 1933882329/0800 u České spořitelny variabilní symbol 1638. Předem děkujeme za vaši podporu.

RESTAURÁTORSKÝ ZÁMĚR S FOTODOKUMENTACÍ STAVU OBRAZU

 

foto: Petr Neubert, Martin Staněk a Norbert Schmidt

 

       

Proslov na Popelci umělců 2018

k intervenci Daniele Pitína Zpovědnice

 

Rád bych mezi námi srdečně přivítal Daniela Pitína, kterému vděčíme za letošní intervenci. Daniel Pitín je především malíř, skvělý malíř. Dlouho jsme ho měli v hledáčku, ale nevěděli, co by mohlo být tím správným mostem, jak by mohl vstoupit do našeho kostela. Až nám jednoho dne došlo, že Daniel jak ve svých filmech, tak ve svých obrazech pracuje s různými prostory, s modely prostorů. Vytváří si ve svém ateliéru strukturované instalace, které přenáší na plátno obrazu nebo snímá kamerou. Došlo nám, že jeho tvůrčí přístup je docela barokní, že jeho plátna zachycují jakási jeviště, která nejsou ve svém způsobu vystavění nepodobná baroknímu „jevišti“ našeho kostela. Daniel ve svém díle před diváka také staví „jiný prostor“, prostor vyjmutý z našeho běžného světa. A do něho vkládá různé fragmenty, útržky naší kultury, a to jak zlomky velkých historických děl, tak i záblesky či pozlátka popkultury.

Jsem také moc rád, že si jako vstup do našeho kostela vybral zrovna zpovědnice. Máme jich tu dvanáct. Dvanáct bran do jiného světa. Dvanáct skříní na hříchy, skříní na uzdravení paměti, skříní, které mají pomáhat s přiznáním vin a chyb. Dvanáct černých praček na špínu našich pochybení. U františkánů prý mají na klíčích od podobných zařízení dokonce napsáno: Zpovědnice – Popelnice. Jsou to nicméně ve svém důsledku nakonec i místa odpuštění, osvobození a nalezení nové cesty.

Naše zpovědnice zdobí jeden z nejkrásnějších raně barokních sochařských souborů v Čechách: dvanáct apoštolů od Jana Jiřího Bendla. Samotné zpovědnice drží také ještě další prim. Byly vyrobeny někdy mezi 1670 až 1680 a jsou jedním z nejstarších dochovaných souborů tohoto kdysi supermoderního, trendy nástroje. Nástroje, který však už dnes prakticky nikdo nepoužívá. A to ne proto, že by se u Salvátora nezpovídalo, na zpovědi se u nás čekají fronty, duchovní rozhovory jsou u nás i dnes velice žádané. Ale ty si našly v posledních dvaceti letech jiná místa svého konání. Daniel Pitín intervenuje svou obrazností, svými otázkami po osobní a kolektivní paměti příhodně právě do nepoužívaných zpovědnic, a tak je alespoň na chvíli budí z hlubokého spánku a vdechuje jim nový život.

Třetí a poslední poznámka: Umělecká díla a symbolicko-liturgické akce překračují intence jejich původců. Význam a obsahy uměleckých děl a intervencí zvláště jsou do jisté míry nezávislé na samotném autorovi a jeho záměru. Umění je ze své podstaty polyvalentní. Význam se utváří až v setkání, souhře uměleckého díla, daného kontextu, doby a samotného diváka. To samé platí o rituálních symbolických úkonech. Ani hlavní „liturgický performer“ nemá plně v rukou, co si návštěvník bohoslužby z jeho slov, z úkonů, z biblických čtení odnáší. Tento aspektem určité významové otevřenosti, do které může vstoupit jak divák, tak i další podněty třetích stran, mají umění a liturgie společný.

Malý osobní příklad: Když jsem uviděl jednu malou Pitínovu koláž, kterou připravil pro naši intervenci, tak mě až zamrazilo. Na koláži je příď záoceánského parníku, který má místo nástavby věž zámku nebo dokonce kostela. Loď se jmenuje Espenheim a kdysi jí jako kapitán čas od času velel i můj táta. Na úplně stejné lodi jen jiného jména jsem i já pravidelně trávil dlouhé prázdninové měsíce, když jsem byl ještě dítě. Na přídi lodi je znak domovského přístavu, shodou okolností taktéž znak mého rodného města. V posledním půlroce se k této první etapě mého života intenzivně vracím. A to nejen myšlenkově. I letošního Silvestra jsem strávil u přátel v Rostocku, tak se ten domovský přístav jmenuje. A pak najednou před pár dny vidím dokonalou vizualizaci mého aktuálního přemýšlení zrovna v salvátorské zpovědnici. Co to všechno má znamenat?Jak číst toto znamení času určené jen mně samotnému?

Rád bych vám všem popřál, abyste si v Danielově intervenci našli také svůj malý mikropříběh, svou lodičku, která vás bude provázet touto postní dobou.

Norbert Schmidt
Popelec umělců 14. února 2018

Příroda ve městě?

Josef Pleskot, Jiří Sádlo a Zdeněk Sendler

barokní refektář dominikánského kláštera u Sv. Jiljí
(nový vstup do kláštera z Jalovcové ulice!)

Série tří přednášek a debatních setkání nabídne současný vhled do problémů kolem zachování – udržování – tvorby „zeleně“ ve městě. Kde končí město a kde začíná příroda? A vůbec: Jak moc se má udržovat park? Město se rozrůstá do krajiny, ale existuje i opak? Tedy: vrůstá někde zase krajina do města? Co se „zbytkovými“ plochami za domy, které najednou nekontrolovatelně raší  a které si mezitím obyvatelé města navíc ještě tak oblíbili? Námět pro sérii setkání poskytl aktuální veřejně diskutovaný projekt pro Prahu 3 Vrch Křížek / Parukářka, který lze kompletně nahlédnout zde.

 

čtvrtek 18. října 2018 v 19:30 hodin
Josef Pleskot: Křížek / Parukářka – Dost místa pro všechny
hosté: Jiří Sádlo a Zdeněk Sendler

čtvrtek 8. listopadu 2018 v 19:30 hodin
Jiří Sádlo: Hybridní krajina
hosté: Josef Pleskot a Zdeněk Sendler

čtvrtek 29. listopadu 2018 v 19:30 hodin
Zdeněk Sendler: „Zeleň“ v Brně a v Praze
hosté: Josef Pleskot a Jiří Sádlo

 

Pořádá platforma Dominikánská 8 a Centrum teologie a umění při KTF UK.

    

 

 

Debatní setkání s Danielem Pitínem

sakristie kostela Nejsv. Salvátora
neděle 18. března 2018 v 21:00 hodin

 

U příležitosti právě probíhající umělecké intervence v akademickém kostele se v neděli po mši svaté, která začíná v 20:00 hodin uskuteční debatní setkání s jejím autorem Danielem Pitínem. Debatního večera a následné komentované prohlídky se zúčastní také farář kostela Tomáš Halík a kurátor Norbert Schmidt. Součástí večera bude i promítání dvou krátkých Pitínových filmů Broken Windows a Lost Architect. Setkání bude moderovat Klára Jirsová.

Více k intervenci, která nese název Zpovědnice, najdete zde.

 

foto © Petr Neubert

 

FACEBOOK

 

 

Jitka N. Srbová
OVÁL – večery současné poezie a hudby

nový foyer barokního refektáře
dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze, Jilská 7a
středa 23. května 2018 v 19:30 hodin

 

Jitka N. SRBOVÁ (*1976) Vlastním jménem Jitka Bret Srbová. Vystudovala bakalářský program na FHS UK. Publikovala časopisecky, na internetu pod nickem Natasha, básněmi je zastoupena v několika sbornících. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013) a Les (Dauphin, 2016). Pracuje jako reklamní textařka. Žije v Hořovicích.

FACEBOOK

Poetické večery, které vede Anna Beata Háblová, hudebně doprovázejí studenti HAMU
pod vedením Slavomíra Hořínky a Miroslava Tótha.

 

 

Pořádá Dominikánská 8, HAMU a Centrum teologie a umění při KTF UK.