Michal Maršálek
OVÁL – večery současné poezie a hudby

nový foyer barokního refektáře
dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze, Jilská 7a
středa 28. února 2018 v 19:30 hodin

 

Michal MARŠÁLEK (*1949) je básník a esejista. Povoláním lékař. Žije a pracuje v Praze. Kromě odborných publikací z oblasti psychiatrie vydal v knize editorů Kaňovského, Bhatii a Rosalese Dystonia and dystonic syndromes esej o vlivu nemoci na tvorbu sochaře F. X. Messerschmidta (Springer, Wien 2015). Autorovy texty byly zařazeny do almanachu Nejlepší české básně 2014 (Host, Brno 2014). Je finalistou ceny Magnesia Litera za poezii r. 2015. Vydal deset básnických sbírek: Z ází dokrve (Dauphin 2009); Tady a nikde (Dauphin 2010); Práce s mraky (Dauphin 2012); Sfinze a hlemýžďům (Dauphin 2013); Černá bere (Dauphin 2014); Pootevřeno (Dauphin 2015); Slunce bez pohybu (Dauphin 2016); Červený otazník (Dauphin 2017).

FACEBOOK

Poetický večer, který uvedla Anna Beata Háblová, hudebně doprovázeli studenti HAMU
Patrik KAKO a Yanina ALIAKHNOVICH pod vedením Slavomíra Hořínky.

 

foto ns

 

 

Vítám vás v Oválu, vedle oválu a pod oválem. Dnes máme tři hosty. Dva hudebníky z HAMU od Slavomíra Hořínky – Yaninu Aliakhnovich a Patrika Kako – a básníka Michala Maršálka.

Čekala jsem dnes na zpožděný rychlík z Olomouce do Prahy a přemýšlela, jestli to, co dnes večer řeknu o Michalu Maršálkovi, bude dostatečně medicínské. Jeho jednu z deseti sbírek básní opatrně pokládám na bufetový stolek tak, aby se pokud možno nedotkla ani jedné nezaschlé vylitiny. Maršálkova poezie je…Maršálkova poezie je. Nepotřebuje k tomu nic víc. Je chirurgicky přesná, ostrá, otevírá nás tam, kde to bolí. Je léčivá. Jenom přežít tu operaci. Nechat si na chvíli umrtvit tu část těla, odkud se vyjímá podezřelý útvar a pak ten otvor slovy zašít. Aby v nás mlčenlivé kroky zákroku mohly růst a opět nás přiživit. Mrazem zpožděný vlak mi ujel. Čekám na další. Na okně kupé příštího vlaku je chrstanec bílého bláta. Jsou to cévy, ve kterých teče Maršálkova báseň, a kterou si nechte i vy dnes večer protéct svými žilami.

A co říci o hudbě? Možná jen to, že jsem si během jízdy polila klín horkým, přeslazeným čajem, a za zabláceným oknem se mi běžící krajina s deseti nohama suše zasmála. Takhle nějak totiž vypadá současná hudba. Jako když se něco vylije a vy ani nechcete vědět, kam.

Anna Beata Háblová

 

 

 

 

POEZIE

Svět mi stále
něco
připomíná.

Jenomže
nevím co,
nevím co…

 

LÉTO

Je léto,
i žebráci pijí lepší víno.

 

ROZLITÁ BÍLÁ BARVA

Někdo tu vylil bílou na chodník,
jen tak, odkrveně, sladce to páchne
neznámou chemií ve tvaru nějaké
postavy která padla a nevstane..

Přilepený ke dni jdu kolem.

Kelímky z obou stran kutálí ztráta smyslu.

 

SLUNCE BEZ POHYBU

Je poledne, z těl vystupují myšlenky
a připojují se k mrtvým sloupům
elektrických lamp.

Je tolik světla,
až je z toho tajemství.

Nikdo nevrhá stín.
Každý je  v sobě zabodnutý bod.

 

Michal Maršálek

 

 

 

Pořádá Dominikánská 8, HAMU a Centrum teologie a umění při KTF UK.