Tvář
příběh ztracení a touha znovunalézání

Madona z Osíka jako prvořadá umělecká památka,
starobylý kultovní předmět a svědek současnosti

Litomyšl, kostel Nalezení sv. Kříže
9. června – 31. prosince 2016

vernisáž: 9. června 2016 v 17:00 hodin

červen – září otevřeno denně 14 – 18 hodin
říjen – prosinec otevřeno o víkendech a státních svátcích 14 – 18 hodin

WWW.TVARLITOMYSL.CZ

 

Mimořádnou událostí Smetanovy výtvarné Litomyšle v roce 2016 bude umělecká intervence v kryptě litomyšlského kostela Nalezení sv. Kříže. A to hned ve dvojím smyslu. Nepromění se totiž jen podzemní sakrální prostor, ale i vystavené unikátní umělecké dílo. Svůj dočasný domov zde totiž nalezne Madona z Osíka, nejstarší dochovaná řezba na našem území. Autorem výstavy je architekt Josef Pleskot, ten však neupravil jen „výstavní prostor“, ale opatřil vzácnou sochu i novou tváří, kterou sám navrhl.

 

Tajemství původu
Starobylá románská socha madony s dítětem byla objevena na podzim roku 2010 nedaleko Litomyšle ve vesničce Osík. Podrobný uměleckohistorický a materiálový výzkum ukázal, že se jedná o nejstarší dochovanou polychromo­vanou řezbu na našem území (vznik 990–1180). Tento unikátní kultovní předmět pocházející pravděpodobně z pomezí Francie a Švýcarska se ihned vepsal do širokého odborného, ale i obecného povědomí jako tzv. Madona z Osí­ka. Typově se řadí k trůnícím madonám s Ježíškem na klíně, k tzv. typu sedes sapientiae, trůnu Moudrosti. Téměř tisíciletý příběh tohoto unikátního předmětu osobní zbožnosti, navíc importovaný do českého prostředí z daleké ciziny, je prozatím zahalen tajemstvím a čeká na další bádání.

Ztráta tváře
Madona však na sobě nese jedno nepřehlédnutelné zranění z minulosti – chybí jí tvář. Pravděpodobně jí byla odťata v průběhu jedné z obrazoboreckých bouří, které se přehnaly i naší zemí. Socha tak na několik století ztratila svůj význam, vyprchal z ní život a vypadla z přirozeného místa, kam patřila. Přestala být úběž­níkem existenciálních proseb a úvah lidí, oknem do jiného světa, reprezentací transcendence a spojovatelem minulosti s věcmi budoucími.

Hledání tváře
Aktuální výstava této madony v Litomyšli je nesena touhou alespoň na něko­lik měsíců tento nepříznivý běh dějin zvrátit a opět do sochy vdechnout život a vrátit ji do jejího přirozeného sakrálního prostředí. Tento unikátní litomyšlský experiment, který překračuje jak tuzemské, tak i zahraniční zvyklosti prezentace podobných výjimečných děl minulosti, je současně velikým otazníkem nad tím, jak vlastně máme dnes nést dědictví vlastní minulosti. Je výzvou k přemýšlení a k diskusi.

Architektem výstavy a současně autorem hlavní myšlenky hledání nové tváře je Josef Pleskot, jehož jméno je již desetiletí s městem Litomyšl neoddělitelně spojeno. Odbornými garanty a spolutvůrci celého konceptu jsou profesor Jan Royt, prorektor Univerzity Karlovy, přední český znalec středověkého a raně novověkého umění, a Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při KTF UK, který se dlouhodobě věnuje otázce oboustranného vztahu a živého působení starého a současného umění.

Výstava se koná pod záštitou Daniela Hermana, ministra kultury České republiky, a J. Em. Dominika kardinála Duky OP, arcibiskupa pražského a primase českého, který se k záměru vyjádřil takto: “Rád záštitu přijímám, protože ačkoli v tomto případě jde o torzo uměleckého díla, myslím si, že by tato díla neměla být schována v depozitářích, ale i ona by měla odkazovat na naše kořeny a na dědictví předchozích generací a svou přítomností je rozvíjet.”

Výstavu bude doprovázet pestrý program přednášek, debat a dalších událostí.

 

pořadatelé:
Město Litomyšl
Zámecké návrší Litomyšl

spolupracující instituce:
White gallery
Centrum teologie a umění při KTF Univerzity Karlovy v Praze

realizace výstavy:
White gallery

povrchová úprava niky:
Michal Škoda

osvětlení:
Petr Žák

grafika výstavy:
Jiří Lammel

 

© AP atelier

 

piaristický kostel Nalezení sv. Kříže v Litomyšli, v popředí rekonstruovaná budova Regionálního muzea a nově upravený parter, obojí podle návrhu AP atelieru Josefa Pleskota, foto © František Renza

 

Architekt Josef Pleskot (* 1952), známý např. přeměnou Dolní oblasti Vítkovic v Ostravě nebo návrhem průchodu valem v Jelením příkopě na Pražském hradě, v Litomyšli působí od začátku 90. let. Navrhl zde bytové domy U Nemocnice, úpravu nábřeží řeky Loučné, ale také rekonstrukci zámeckého pivovaru, či Regionálního muzea a také nový parter Zámeckého návrší. Pro Galerii Zdeněk Sklenář zde vytvořil veřejný umělecký prostor „1 art pro umění“ a se sochařem Alešem Veselým spolupracoval na výstavě v ulicích města. V květnu 2016 byl jmenován čestným občanem města Litomyšl.

 

Architekt Josef Pleskot k hlavní myšlence výstavy říká: „Potřebuju silné obrazy, abych se udržel v dobré kulturní kondici. Já nejsem člověk, který by vyhledával poranění a deformace, člověk, který by si liboval v jakési estetice šrámů a ruin. Vznikla tedy myšlenka nové tváře, a to nejen této konkrétní sochy. Nejde totiž jen o tvář starobylé, vzácné sochy! V úkolu jsem viděl koncentrovaně i hledání tváře celé naší kultury a identity, která se nám v poslední době nějak vytrácí pod rukama. My sice dokážeme toto torzo analyzovat formálně i materiálově, někam ho zařadit, ale to vše jaksi bez přímého emotivního vztahu k tomuto konkrétnímu předmětu a myšlence, kterou reprezentuje.“

 

Profesor Jan Royt celý záměr charakterizuje takto: „Má-li být Madona z Osíka vnímána nikoli jenom jako estetický objekt, ale také jako socha Bohorodičky, jejímž prostřednictvím putují modlitby věřících k Bohu, pak pokus o ‚navrácení‘ její hlavy, třebaže v tuto chvíli virtuální, je naprosto legitimní a žádoucí.“

 

A Norbert Schmidt společné přemýšlení doplňuje: „Litomyšl je město malé, ale přesto v České republice příkladné. Nikde jinde se snad do rozplétání složitého úkolu, totiž jak navázat vztah mezi starým a novým, konkrétně tedy do odvážných současných realizací v historickém jádru města, nepustili s takovou rozhodností a odvahou. Výstava Tvář vlastně jen na malém, leč exkluzivním příkladu románské madony s Ježíškem shrnuje to, co se zde už od začátku 90. let důsledně praktikuje. (…) Panna Marie se stala na celá staletí také projekčním plátnem, archetypálním obrazem panny, ženy i matky. Stala se inspirací pro umění a poezii, ztělesnění ideálu ženství té které doby. Postava Marie, tento mimochodem nejoblíbenější motiv v dějinách umění, zásadním způsobem ovlivnila celé naše západní chápání člověka.“

 

 


kontakt pro média:

Petra Jiráňová
e-mail: petra.jiranova@zamecke-navrsi.cz
mobil: 727 878 444

 

DOPROVODNÝ PROGRAM:

zahájení výstavy v kostele Nalezení sv. Kříže, Litomyšl
čtvrtek 9. června v 17:00 hodin

promluví:
Radomil Kašpar, starosta města Litomyšl
Josef Pleskot, autor
Jan Royt a Norbert Schmidt, kurátoři

Hledání tváře
panelová debata v kostele Nalezení sv. Kříže, Litomyšl
pátek 10. června v 18:00 hodin
Martin Janda, Josef Pleskot, Jan Royt
moderuje Norbert Schmidt
pořádano ve spolupráci s festivalem Noc kostelů 2016

Tomáš Halík, Norbert Schmidt
Nejsv. Salvátor – nové umění ve starém kostele
přednáška s debatou
středa 29. června 2016 v 18:00 hodin
Litomyšl

Madona z Osíka a její nová tvář
komentovaná prohlídka výstavy s Karolem Bayerem a Martinem Jandou
kostel Nalezení sv. Kříže v Litomyšli
neděle 21. srpna 2016 v 11:30 hodin
(bezprostředně po Slavnostní barokní mši svaté, která začíná v 10:15 hodin)
pořádáno ve spolupráci s festivalem Litomyšlské dny barokní tradice 2016

Nové tváře starých soch
podzim 2016, Litomyšl
odborná konference otevřená širší veřejnosti
pořádano ve spolupráci s Fakultou restaurování v Litomyšli